Tajemník Jana Masaryka, Antonín Sum, předal dne 19. září 2005 historikům Národního archívu zapečetěnou obálku s pokynem ponechat dopis dvacet let bez otevření. V tento zářijový pátek právě uplynuly dvě desetiletí a historici na zámku v Lánech obálku netrpělivě rozpečetili. Uvnitř se nacházel dopis se slovy československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, která nadiktoval na sklonku svého života. Podle rychlé expertízy je obsah pravý. Přesto se některá ze slov na veřejnost dostala.
Nás zejména překvapila tato krásná slova:
„Jestli jsem na něco hrdý, jestli mi něco udělalo radost, tak je to vědomí, že oběť a památka velkých hrabovských rodáků Hanče a Vrbaty nebyla zapomenuta. A já mohl být, co by jejich přítel, u zrodu té hezké tradice, u vzniku memoriálu. A věřím, že jestli mě něco přežije, něco, co tu zůstane jako můj odkaz, tak to bude díky členům KHA právě Memoriál Bohumila Hanče a Václava Vrbaty.“
Samotný dopis bude podroben další analýze v Národním archívu. Ale již při prvotním čtení dopisu historiky obsah překvapil. Takřka celosvětovou hrdinkou tohoto aktu se stala historička a archivářka Masarykova ústavu Archivu AV ČR, PhDr. Dagmar Hájková Ph.D., jejíž reakce na obsah se staly virálními.
Historička a archivářka dr. Dagmar Hájková právě čte pasáž o memoriálu a neskrývá překvapení.
[převzato z videa z otevírání obálky, zdroj ČT24]
